7 věcí, které ze mě udělaly superhrdinu

Od výkřiku “pomoc, rostou mi první zuby” uteklo hodně času. Nevím kolik. Nepočítám to. Neumím to. Jako spoustu dalších věcí.

Ale jinak jsem u nás doma považován za superhrdinu, fakt! A přitom si myslím, že nedělám nic světoborného. Co se stalo za poslední měsíc nového?

1/ Zuby už mám 4 – občas si kousnu do mrkve, malinko žužlám i chleba.

2/ Obědvám s rodinou – považte, mám tu čest lehnout si ke stolu a olizovat pár lžiček mrkvičky. Jak mě to ale chutná. Jak já jsem šťastný!

3/ Se ségrou je čím dál větší prča – je střelená, pořád mě mazlí a říká “ráda”. Asi že mě má ráda nebo co. To já jí mám taky rád. I když mi ve vaně stříká vodu do pusy nebo mi občas samou láskou přilehne bříško nebo pindíka. Rád nemám, když mi bere hračky a říká, s čím si mám hrát. Vím, jsem malý. Ale ona taky není žádný obr!

4/ Jsem cvalda, ale otočím se – už to trvá nějaký ten den. Máma z toho byla celá paf už 23. srpna tenhle rok. No kdy jindy, že jo. Tak jo, asi jsem fakt kabrňák. Pasu na koberci, překulím se na záda. Trochu se praštím do hlavy, ale nebrečím. A pak, lidi držte se. Vrátím se zpátky na pupek.

Na fotce to byly začátky. Teď už to udělám tak rychle, že mě ani nestačí vyfotit.

5/ Jsem nakupovací typ – máma mě bere na nákupy. Koukám, nespím, poslouchám, vrtím se. Líbí se mi to.

6/ Byl jsem už v jedný pražský firmě – prý když byla Lilka menší, dostala se do pražský firmy a máma se vedle v místnosti něco učila. Teď máme upgradovala a školila sama. A já jsem si spokojeně lezl po kancelářích Symbia.

7/ A to nejlepší nakonec – skoro mluvím. Říkám: tata tata ta ta ata tata!