Strašně moc mi chutná. Všechno bych nejradši ochutnal. Mrkev, bramborák, chleba, hlínu, magnetky, klacíky i trávu. Spásal bych vše jako koza. Jak by ne, když mám 8 zubů. A nemůžu, to je celé tak nefér.
Vyprosil jsem si aspoň první zeleninové příkrmy. Sice mi pořád teče mlíko po bradě, ale to už nějáký ten pátek.
Ochutnávat takovou trávu pod beskydskými kopečky, to je fakt něco.
Stejně jako ségra jsme byl s rodiči schovaný před světem na Retreatu. Viděl babičku a dědu, spal poctivě třikrát denně a plazil se na vyhřáté zemi před krbem.
Zamiloval jsem si koupání v lavoru.
Vinco, Vinco. Ano, plazení pod krbem, to by ti šlo, ale proč už nemluvíš taky o tom, jaký jsi byl strašlivý chudák (= řval jak tur), když jsem ti kupříkladu vzal tu rozcucanou, původně papírovou magnetku, kterou sis uloupil na lednici?
Nebo když jsi se válel v ložnici na posteli sám, protože máma s tátou museli zrovna něco vařit, či chodit pro dřevo, nebo utírat zadek Lilce? Hmm? 🙂
No nic, popojedem…