Dnes bylo Vincentovo a tak hurá do pohádkové kovárny… a proč?

Ahoj ahoj, už jsou mi 2 roky! Pořád to ještě není tak dlouho, co jsem se narodil. Život si užívám plnými doušky, opravdu. Prožil jsem se ségrou a rodiči první zimu ve Stádleci. A jsem rád, že je po ní. A co se od ledna do dnešního dne událo? Ségra už něco napsala a já to potvrzuju. Vše je, jak má. Až na tu pochytanou nemoc u opařanské paní doktorky, kam jsem šel na vstupní prohlídku. Vstoupil jsem a odnesl jsem nemoc pro celou rodinu. Táta mě taky ostříhal. Už si mě nepletou s holčičkou. I když mluvím jako holka. A dostal jsem auto brouka k narozeninám. Různě jsme taky malovali a barvili ulity (místo vajíček). Hodně hrabu, vzdoruju a hlavně mě zajímá důvod. Takže se pořád ptám: A proč?

Taky cvičím nočník a naviguju z mapy. Jsem začátečník, jak s nočníkem, tak s mapou. Ale nějaké úspěchy zaznamenávám. Dnes jsem nás navigoval až do Pohádkové kovárny a podruhé se vyčůral do nočníku. Jinak to končí hlavně ve slipech s mašinkou a moc mi to ani nevadí. No a ke všemu cvičím i smrkání. Zatím blbíčko, tahám to do sebe. 🙂

Já, Vinca, a mé příběhy
Já, Vinca, a mé příběhy

Jsem navigátor s obdobím A proč

Dnes byl můj další velký den v tomhle roce. Táta s mámou si ráno uvědomili, že mám svátek. Občas mají opravdu „přehled“. Máma vysypala z rukávu výlet do Pohádkové kovárny a tak jsme v 10 hodin kopli do vrtule. Stejně tak náš pes, který se vydal na průzkum celého Stádlce s GPS obojkem na krku. Naštěstí.

Ale zpět k naší rodině naložené v autě. Celých 35 minut, co jsme jeli do Pohádkové kovárny, jsem se ptal: „A proč? A kam jedeme? A proč? A kde je pes?“ To je jasný, ptát jsem se musel, když jsem navigoval.

„A proč mami?“ Naviguju do Pohádkové kovárny.
„A proč mami?“ Naviguju do Pohádkové kovárny.

„A proč mami?“, to točím pořád dokolečka. A když ne mami, tak tati. A když ani mami nebo tati, tak prostě stačí „A proč“.

Čerti, vodníci a oslíci v Pohádkové kovárně

No a když už jsem se konečně doptal, zaparkovali jsme před Pohádkovou kovárnou ve vesničce Selibov a užili si tam několik hodin s pohádkovými postavami. Čerti, vodníci, medvěd Máša, Šípková Růženka nebo Červená Karkulka. A oslíci Jasmínka a Aladin. Pro mámu a tátu návrat do české pohádky, pro mě první nesmělé krůčky. Malej člověk se totiž moc nevyzná v tom, co je opravdický a co už ne.

Každopádně skvělá oslava svátku všech Vincentů a Vincenců!

Jo a psa jsme nakonec ve vesnici našli. Ještě že nosí ten GPS obojek.

Kde je Mimi?
Kde je Mimi? A proč?

Napište mi komentář

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.