Tak jsem se dozvěděl, že jsem dle rozdělení věku ve věku kojence. Už jsem prošel fázemi:
byl jsem prvních 8 týdnů zárodkem,
pak jsem se stal plodem, od 9. týdne do narození,
novorozencem jsem byl od narození do 28. dne života,
a teď jsem tam, čemu se říká věk kojence. Trvá to dlouho. Od 29. dne do dne prvních narozenin. Takže skoro 11 měsíců.
Vývoj dítěte v prvním roce života
Ač je mi o chlup víc, než 10. měsíců, dle přihlouplých tabulek jsem někde mezi 7. – 8. Ještě totiž nesedím. Jako pokouším se. Začal jsem včera lézt po čtyřech. Ale hned jsem rychlý jako Šmoula v poklusu.
Lezu, koušu, všechno sním!
Zkoumám hračky, které máme ve vláčku. Taky koukám, co má ségra na stolečku. Stěžuju si, když mi něco bere. Lilinka si zase pořád stěžuje, že ji něco beru. S tou ženskou budou ještě zajímavé příběhy.
Říkám “hata”, “haťa”, taky “tata”, “ata” a “ta”. Když nesouhlasím, pištím takové: “ne ne ne ne”. Rád koukám na psa. Taky už jsem kousl psa. Vlastně všechno koušu a ochutnávám. Rád jím knížky a papír, na kterém má ségra obrázky. Zamiloval jsem se do křupek. Sním všechno, co se mi objeví před nosem. Polévky, placky, banány, domácí chleba. V noci se budím co hodinu a sleduju, jestli je máma se mnou. Často není, tak musím volat a pak mi z toho volání vyhládne. Ještě, že je máma pořád chodící mléčný bar.
Byl jsem nemocný téměř 3 měsíce a prožil si herpanginu a přebalování na záchodě. Uff! Ale teď to vypadá že jsem zdravej a směle se plazím vstříc věku batolecímu. Necelé 2 měsíce a jsem tam!
Než se stanu batoletem (a doženu ségru), podívejte se, co jsem všechno jako kojenec zvládl.
Když jsem ještě nelezl, vozil jsem se v tatře
Pak mě začala vozit ségra
Jídla se vůbec nebojím. Ochutnávám brokolici
Zase něco degustuju
Na začátku prosince 2016 jsem se začal plazit
A pózovat jako model
A samozřejmě Vánoce
2.1.2016 – Jeden z prvních pokusů o sed
A tady už sedím jako frajer.
Snědl jsem celou kojeneckou variantu pórkové polévky
Už skoro 2 měsíce blbě spím. Tu mě píchne, tu mě škrábe, tu je mi smutno. Volám mámu, ať je v posteli se mnou. Mám takové noční smutné období. Nechci být s rýmičkou a kašlíkem sám. Nově mám i horečku a to je prevít! Máma to tuhle neděli nemohla vydržet a zabalila mi pár plínek, nezapomněla na náhradní svršky a vyrazili jsme na místo činu, do hořovické nemocnice. Tam, kde jsem se narodil.
Až za ušima…
Jsem hotovej, tak si o mě nemyslete nic špatného. Ale prostě jsem se cestou do nemocnice stihl pokakat. Jak se říká, „měl jsem to až za ušima“. A pak jsem si v tom pěkně schrupnul, to nemocnej člověk musí. Ať je pokakanej nebo není. No, máma se zrovna netvářila, když mě před nemocnicí vyndavala z autosedačky do nosítka Manduca. Musím uznat, že to překvapilo i mě samotného…
Kde přebalit? Musíte na záchodě
Řekla nám sestřička na dětské pohotovosti.
„Fajn a máte tam přebalovací pult?“ zeptala se máma. Sestřička zavrtěla hlavou. Skvělé, pomyslel jsem si, stejně jako rozčilená máma.
„Takže mám dítě s horečkou přebalit na zemi na záchodech,“ ujistila se ještě a šla skoro do mdlob. Já už taky, z té horečky. Sestřička ne. Byla milá a silná. Zřejmě neměla na zadku a na zádech to, co já.
Máma to dala!
Zvládla mě přebalit. Já ji to moc neulehčoval, ale snad ani nekomplikoval. Kdo by neřval, když se musí celý umýt v umyvadle na záchodě pro invalidy. Věděl jsem, že je máma šťastná, že mi tentokrát nezapomněla vzít body, punčocháče a tepláky. Jak se ji často stává. Víte, ono holt u tý nemoci je to všechno nějak divně popletený a zamotaný, že mít s sebou náhradní prádlo je dost nutný.
Máma mě utřela do deky, kterou naštěstí měla. Jinak by mě asi omotala toaleťákem nebo nevím, jak se to řeší. Oblékla mě, tričko vyhodila. Pár svršků hodila do batohu a ten pro jistotu zamkla, aby se ten „zlý Džin“ nedostal ven.
Homeopatika místo klasiky?
Pak jsem viděl dvě hezký ženský. Paní doktorku a sestřičku. Mé nemoci daly jméno herpangina, ale léčebný postup nezměněn. To mámu ubezpečilo v tom, že „léčit“ umí podobně, jako páni v bílých pláštích a opět zauvažovala, jestli už není na čase tu klasickou léčbu vyměnit za homeopatika. Já ji v tom fandím. Sirupy nurofen a paralen vyzvracím, čípky v zadku nejsou nic příjemného…
Prosím pěkně, buďte baby-friendly
Halo, české zdravotnictví! A nejen VY! Ale také restaurace, obchodní domy, kavárny. Taky úřady, školy, pekárny a drogerie. Buďte přátelské k rodičům a malým dětem. Můžou vás navštívit s fakt hodně pokakaným zadkem a řešit to na zemi je… fakt na h** „na to hnědé, co jsem vykakal.“
Nemocnice Hořovice má na chodbě Chartu práv dětí v nemocnici. Nejsem si jistý, zda se bod 9 slučuje s tím, co jsem prožil: Děti musejí být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům, a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.
Tak příště snad veseleji! <3
Co je herpangina
Charakteristika nemoci
Herpangína (enterovirová vezikulární faryngitida) je zánět mandlí a sliznice dutiny ústní vyvolaný enteroviry, přesněji viry Coxsackie typu A (původce také exantémových onemocnění, letních chřipek, kataru horních cest dýchacích, zánětu spojivek atp.).
Onemocnění se vyskytuje především u dětí, nejčastěji mezi 3 až 10 lety věku, obvykle v letních měsících. Projevuje se náhle vzniklou horečkou, bolestí v krku, obtížným polykáním, bolestí hlavy a zvracením.
Klinický průběh
V hrdle lze pozorovat zarudlé sliznice, oteklé mandle. Na mandlích, patrových obloucích, uvule (čípku) a měkkém patře se tvoří cca 1–2mm papulky (pupínky) nebo puchýřky obklopené červeným lemem. Po 2–3 dnech se mění ve vřídky (afty) veliké cca 5 mm. Na krku jsou hmatné zvětšené lymfatické uzliny.
Zdrojem infekce je nemocný jedinec. Přenáší se nejčastěji orofekálně (špinavýma rukama, kontaminovanou vodou, potravou, předměty) případně kapénkovou cestou. Inkubační doba je 1–10 dní.
Diagnostika
Diagnóza je obvykle stanovena na základě klinických příznaků.
V diferenciální diagnóze připadá v úvahu aftózní stomatitida. Onemocnění je způsobené virem herpes simplex 1,2. Vyskytuje se u menších dětí, nejčastěji batolat. Aftičky se kromě sliznic úst vyskytují na dásních, rtech a kolem rtů.
Terapie
Onemocnění se léčí pouze symptomaticky, tedy léky, které tiší jednotlivé příznaky. Podávají se léky na snížení horečky (střídavě paracetamol a brufen). Sliznici úst a hrdla ošetřujeme lokálně výplachy odvaru z šalvěje, heřmánku, desinfekčními roztoky, je možno použít i pastilky či spreje proti bolesti. V těžších případech používáme roztoky s trimecainem, případně kortikosteroidy.
Antibiotika se běžně nepodávají. Indikována jsou pouze v případě komplikace v podobě nasedlé bakteriální infekce.
U dětí je nutné sledovat dostatečný příjem tekutin, stravu podáváme kašovitou. Vhodné jsou vitamíny.
Herpangína trvá obvykle 3–6 dní, výjimečně až 10 dní.
Koupila mě i ségře balíček pro miminko na Babeko.cz. Miminko jsem u nás doma já, ale ségra by byla smutná. Proto já jsem dostal pískacího slona, Lilka kočičku na mazlení a o ostatní se časem poperem. Na to se už těším moc, protože si myslím, že kluci s holkama se pošťuchovat můžou.
Zvířátka vyrábí ručně paní Pavla a napsala nám k nim: “Zvířátka jsou nezávadné, šité ze 100% bavlny, vše co je používáno, je přímo pro děti a s láskou.”
Látkové hračky a Vincentova strana polštáře
Slona koušu do chobotu, Lily Andulka kočičku do ucha. Tak až zvířátka pořádně ožužláme a obarvíme mrkvovou čalamádou, hodí se kočka a slon do toho velkého rachtacího stroje, kam máma hází spoďáry.
Paní nám na polštáře napsala z jedné strany Vincent a z druhé Lily Anna. Jako že já a moje ségra.
Strašně moc mi chutná. Všechno bych nejradši ochutnal. Mrkev, bramborák, chleba, hlínu, magnetky, klacíky i trávu. Spásal bych vše jako koza. Jak by ne, když mám 8 zubů. A nemůžu, to je celé tak nefér.
Vyprosil jsem si aspoň první zeleninové příkrmy. Sice mi pořád teče mlíko po bradě, ale to už nějáký ten pátek.
Ochutnávat takovou trávu pod beskydskými kopečky, to je fakt něco.
Stejně jako ségra jsme byl s rodiči schovaný před světem na Retreatu. Viděl babičku a dědu, spal poctivě třikrát denně a plazil se na vyhřáté zemi před krbem.
Od výkřiku “pomoc, rostou mi první zuby” uteklo hodně času. Nevím kolik. Nepočítám to. Neumím to. Jako spoustu dalších věcí.
Ale jinak jsem u nás doma považován za superhrdinu, fakt! A přitom si myslím, že nedělám nic světoborného. Co se stalo za poslední měsíc nového?
1/ Zuby už mám 4 – občas si kousnu do mrkve, malinko žužlám i chleba.
2/ Obědvám s rodinou – považte, mám tu čest lehnout si ke stolu a olizovat pár lžiček mrkvičky. Jak mě to ale chutná. Jak já jsem šťastný!
3/ Se ségrou je čím dál větší prča – je střelená, pořád mě mazlí a říká “ráda”. Asi že mě má ráda nebo co. To já jí mám taky rád. I když mi ve vaně stříká vodu do pusy nebo mi občas samou láskou přilehne bříško nebo pindíka. Rád nemám, když mi bere hračky a říká, s čím si mám hrát. Vím, jsem malý. Ale ona taky není žádný obr!
4/ Jsem cvalda, ale otočím se – už to trvá nějaký ten den. Máma z toho byla celá paf už 23. srpna tenhle rok. No kdy jindy, že jo. Tak jo, asi jsem fakt kabrňák. Pasu na koberci, překulím se na záda. Trochu se praštím do hlavy, ale nebrečím. A pak, lidi držte se. Vrátím se zpátky na pupek.
Na fotce to byly začátky. Teď už to udělám tak rychle, že mě ani nestačí vyfotit.
5/ Jsem nakupovací typ – máma mě bere na nákupy. Koukám, nespím, poslouchám, vrtím se. Líbí se mi to.
“Jau jau jau auuuu,” copak nikdo nevidí, jak urputně trpím? Přestaňte mě poplácávat po zadečku, netrápí mě krkání ani žádný zaražený prdy. Žub! 2 žuby! Sáhněte si, jak to dělám já. No, mámo, vidíš to? Udělej s tím něco, pekelně to bolí! Nešahej nahoru, vespod mě to bolí!
Zatímco si ségra užívala báječné prázdniny u dědy a babičky, já trpěl. A protože jsem v tom nechtěl být sám, přenesl jsem to tak trochu i na mámu a tátu. Jsem jináč fakt moc hodnej kluk, takovej pejsek, to všichni ví! Ale tohle se nedalo.
Dneska se tomu už směju. Mám své první 2 zuby. Zatím koušu do kousátka, mámu do prstu, do prsu nebo ségře do sukně. Věřím, že mi brzy bude jasnější, k čemu je dobré mít v puse něco, čím se často kousnu do pusy a pak to tak moc bolí.
Něco tam mám, hádejte co
To vám je bolest!
Ségra si prázdniny u babičky a dědy užívala, já jsem trpěl. Cesta na Kohútku byla zabijácká
Po ségře Lily Aničce jsem zdělil Manducu, kterou už i ona zdělila po jiném miminku. Nejsem žádný frfňa, to ne! Ale i tak jsem s povděkem kvitoval, když máma sáhla do své kapsy a koupila mi fungl novou Manducu VividGreen. To je fakt žůžo labůžo! Jak by řekla moje legrační ségra Lily Anička, je to “pajáda”!
Dobrý je i to, že jsem společně s novým nosítkem přišel na to, že nemusím brečet a cítit se jako hozený do pytle. Že nemusím hysterčit, ale stačí otevřít oči a koukat se kolem sebe. Páni, stromy! Auto! Náš pes! To jsou najednou úplně jiné vyhlídky.
A jestli jsem aspoň trochu kočárkovej? Spíše ne. Máma mě od začátku nosí a doma se houpám. V kočárku brečím a tak máma nakonec double kočár prodává a zůstává stařičký rozvrzaný X-Lander. Sichr je sichr.
Prožívám své první jaro. Pane jo! Jsem tak mlád a už si užívám jarního sluníčka. Protože ségra začala chodit v pondělí a úterý do školky, rodiče rozhodli, že jeden jarní víkend rozptýlíme Anduly obavy z povinností a vyrazíme k vodě. Gud džop!
Jeli jsme hodinku, no já to celé prospal. A spal jsem, i když mě na místě přendali z auta do kočárku. Ale pak jsem se probudil a byl nahatej na sluníčku, na to nikdy nezapomenu.
Jupí, jsem nahatej a u jezera Lhota! Zatímco se ségra koupala s tátou, já jsem si užíval jarního sluníčka s mámou.
A pak přišla ta moje ségra Lily, rozrušená, že šlápla na šišku. Tak rychle do ponožek. Ale co to? Co se to tam nahoře děje?
Ha! Padají šišky. Snad nespadne to ptačí velehnízdo.
A fakt už musíme domů, rodičové? Bylo to tady strašně príma!
Kam ta máma na to chodí! Na mimibazary, betynky? Mám prý na internetu ukázat, že už pasu. Tak abych ji udělal radost, ukážu vám to. Je to dřina, ale já jsem přeci jenom chlapák. Pořádně se do toho opřu, zakřičím a jde to.
Jeden den mi máma pořídila hnízdečko. Nezdálo se jí to ale dostatečné. Rozuměj, měl bych usínat rychleji a tolik si nestěžovat na bolení bříška. Ach Ti dospělí, co si navymýšlejí.
To byla maminka ještě víc taková mainstreamová. Ale pak se asi něco změnilo nebo co a začala být taková víc bio a alter. V obýváku zrušila cestovní postýlku a pověsila mě na schody. A tak se tam houpu a spokojeně usínám a často prdím.
Závěsnou kolébku máma koupila na Fleru, ale momentálně je vyprodaná.
Takhle si relaxuju koukám se na hračku.
Tak tady už zařezávám!
Občas se houpeme se ségrou Lily Aničkou.
Do kolíbky mě máma často šoupne s hnízdečkem. Asi pro větší efekt či co. Tak já jdu spát.
Tady pasu sám
