Ahoj zdarec tě pic. Jsou mi čerstvě 4 roky. Takže už se fakticky řadím mezi mladší předškoláky. Zatímco Lilka, jako starší předškolák, řeší globální problémy (asi proto, že už má první zub venku), já na to ještě prdím. Mými favority jsou i nadále auťáci, šňůrky a klacky. Jo a sladký buchty a hodný holky. Podobný mámě.
Táta říká, že holky a buchty jsou v podstatě to samý. Nejsou. Máma je holka a tu nesním. A sladká moc není. Zvlášť, když chci sníst nějakou sladkou buchtu. Ale já se nevzdávám. Raději už ráno dopředu informuju, že ať na mě nechodí ráno se zeleninou. Někdy se to podaří a jsou třeba lívance s pampeliškovým sirupem. Ale někdy třeba kopřivový koláč. Jako v životě by mě nenapadlo jíst ty strašidelný kytky!
Být venku. Nic neni víc
Miluju být venku. Všechny klukovské rošťárny, které můžu zažít, nezažiju nikde jinde než v našem zahradním království. Voda, klacky, kameny, rozbitá auta koupená z druhé ruky, tatra, kytky a zvířata. Táboráky s tátou a mámou, výlety kolem kapličky. To všechno najdu jenom tady, doma. A ať jednou bude cokoliv, tohle si uchovám a zapamatuju. Jak jsem byl černým rytířem i spidermanem. Psem, tátou a dokonce pirátem.
S mámou jsem hledal při přípravě záhonků poklad. Nenašli jsme, ale prý mám zakopat svůj, pro své děti. To jsem nějak nepochopil. Nechápal jsem, co se mi máma snaží sdělit. Holky jsou složitý.
Máme ten koronafírus
Než začalo být jarní krásné počasí, byli jsme dost doma. Máme ten koronavirus (ne Vinco, my ne ;)) a i před ním jsme byli se ségrou hodně nemocní.
Nechodíme do školky a mě to nejdřív moc chybělo. Ale nakonec se to dá zvládnout. Doma jsou máma a táta a Lilka a taky jsme hodně slavili. Slavení znamená jíst něco dobrýho. Jako cukr je fuj, to říkám furt. Ale když ho vidím, probudí se ve mě Pavlovův reflex. No u ségry taky.
Těžké a zároveň krásné období
Máma s tátou chtěj, abychom jedli hodně zeleniny a taky nějaký bylinky a kdesi cosi. Trochu jim to bojkotuju, no jo, jsem v tom věku. Přiznám to, mám rád sladký, ale prý už brzy budu chápat víc. A taky mám rád “gulášku” od Jardy ze Stádlecký hospody. Fakt, až hospodu otevřou, půjdu si dát 2 porce gulášky. A vy taky přijeďte. 😊
Jsem ve věku, kdy pořád něco žbrlblám, přemýšlím nahlas, polemizuju, smlouvám, odmlouvám a bulím. Ale to přejde, je to období. Jen období, slyšíte rodičové? Jo a bacha, přestali jsme se ségrou odpoledne spát.
Ségra prosím v šesti letech a já ve čtyřech. A zvládám to. No tak kdo je tady fakt borec?
Vylezu, nevylezu? 
S tátou u starého domu 
Zvířata chodí na procházky s námi 
Se ségrou
Jako mě tohle období doma, tahle lesní karanténa úplně vyhovuje. No řekněte, kdy jindy budu ještě takhle moc s mámou a tátou? No jo, jasně, slyším vás, není všem dnům konec.
Potrpím si na sladké. A na ženské
Moje máma je pěkná ženská (co mám napsat, když to čte, žejo 😉) a rád s ní tancuju. A víte, kolik krásnej ženskejch k nám zavítalo, když jsme ještě neměli koronavirus? To máte takový atypický jména. Niky, Tamarki, Mia. Jednomu se z toho zamotá hlava.
A taky tu bylo pár kámošů. Zdeňa, kterej se rád baví, Sam, Theo. Nemůžu si stěžovat. A babička. Hlavně ta babička!
Se Zdeňou a ségrou 
Se Samíkem
Strašně moc si přeju, abych mohl zase zajet na odrážedle do bistra nebo přes silnici na hřiště. A nebo do mraveniště v Písku. A nebo za dědou Pepou a babičkou Alenou. A nebo aby oni přijeli k nám. A taky sním u Jardy tolik gulášky, kolik se do mě vejde. 🧡
