Ahoj zdarec tě pic. Jsou mi čerstvě 4 roky. Takže už se fakticky řadím mezi mladší předškoláky. Zatímco Lilka, jako starší předškolák, řeší globální problémy (asi proto, že už má první zub venku), já na to ještě prdím. Mými favority jsou i nadále auťáci, šňůrky a klacky. Jo a sladký buchty a hodný holky. Podobný mámě.
Na Stádleckém mostě
Táta říká, že holky a buchty jsou v podstatě to samý. Nejsou. Máma je holka a tu nesním. A sladká moc není. Zvlášť, když chci sníst nějakou sladkou buchtu. Ale já se nevzdávám. Raději už ráno dopředu informuju, že ať na mě nechodí ráno se zeleninou. Někdy se to podaří a jsou třeba lívance s pampeliškovým sirupem. Ale někdy třeba kopřivový koláč. Jako v životě by mě nenapadlo jíst ty strašidelný kytky!
U nás už Ježíšek byl, co u vás? Byl na nás hodný, ale nedonesl úplně všechno, co jsem chtěl. To se jako nezlobím, jen nevím, jestli jsem byl dost hodnej. Přiznám se, že na začátku prosince moc ne… A čerti to trochu tušili.
Máme skoro adventní čas a já vzpomínám na letní návštěvu krokodýlí farmy v Protivíně. No počkat. Vzpomínám. Máma vzpomíná. Uklidila dům a uklízí si i myšlenky, tak to vypadá. Ale proč ne, oni ti krokodýlci byli opravdu strašidelní. Nevím, koho bych se bál víc. Jestli čertů nebo krokodýlků. Ségra říká, že čertové jsou převlečení pánové. A už má 2 roky náskok, tak třeba má recht?
Krokodýlek a zoubky
Přijela PéŤa a jelo se na krokodýlky
To k nám v létě přijela PéŤa a tak jsme se s ní a mámou vydali do krokodýlí ZOO do Protivína.
Skončily prázdniny. Kdekdo by si mohl myslet, že mě skončilo dětství a že jsem narukoval do školky. Ale omyl. Já narukoval už před rokem. Šel jsem rovnou „do lepšího“, průzkum školek a jídla stačila udělat už ségra a tak spolu jezdíme už druhou sezónu do opařanské školky. Víte, jak jí a co dělají Superhrdinové? Skáčou na trampolíně a v klídku sní oběd i s pažitkou nebo libečkem.
Můj táta je Superhrdinou v kuchyni
Jídlo je u nás velké téma, které řídí hlavně táta. Můj táta je Superhrdina, mám to totiž napsané na tričku.
My Daddy is a Super Hero
A ten můj táta Super Adam mi říká, že čím víc budu jíst pažitky, libečku a oregána, tím větší Superhrdina vyroste i ze mě. No řekněte, kdo by nechtěl být hrdina, který je úplně nejvíc SUPER? Skáče a lítá?
Jak se baví Superhrdinové
Když jsem ten Superhrdina, co rád dělám ve volném čase? Pořád mám rád pilostřely a klacky. Asi se nezměnilo příliš od každodenních dobrodružství.
Ale přišel jsem na chuť poskakování a skákání. Asi je to i tím zeleným z polívky a vajíček. Často skáču radostí. Máma na mě může oči nechat, když se rozeběhnu tím svým veselým hopskáním. Někdy skočím vysoko, skoro jako pták. Nebo jako Superhrdina, co mu říkají Superman. Když se to povede a při dopadu si nesedřu holeň nebo koleno, je to paráda.
Rád skáču na zemi, postelích, do bláta a kaluží. Jde mi to líp než před pár lety.
Taky už jsem jednou skákal se ségrou přes gumu. Jo a taky nám táta pořídil trampolínu.
Ahoj od starých aut! Dneska k nám na náměstí do Stádlce přijeli veteráni. Starý auťáci a účastníci Chotovinských zatáček.
6. ročník jízdy veteránů
Když to na náměstí začalo, slyšeli jsme to přes les až k nám domů. A jak jsme se těšili. Na děti a vůbec lidi. No a taky ty auta, jasný. My už totiž veterány jednou se ségrou viděli. V Podbrdech.
Veteráni vozí historii na svých sedadlech
„Pojďme na námko, mami.“
Ty jo, museli byste vidět ty auťáky starý přes 50 let. Starší než je máma a táta. To musela být doma dinosaurů. Vrm vrm, auťáky starý, ale naleštěný a umytý víc než auto mámy a táty. No, hlavně mámy.
Máma mě pustila ke slovu naposledy v lednu. To je ostuda!
Ani jsem nestihl oznámit, že chodím se ségrou do školky. Že jsem oslavil 3. narozeniny (Lilka pátý, pořád mě musí předbíhat). Že jsem byl ve školce na maškarním za myšáka. Že se umím pěkně naštvat a chci v takovou chvíli odejít do lesa. Sám. Třeba i umytej a bosej. Že už umím stříhat nůžkami. A že kreslím. Třeba slimáka s drápama.
Už začínám chápat, že život není zrovna peříčko. Tak se s tím musím učit nějak prát.
Vypadá to, že máma má nějaký kladný vztah k malování. Malujem, co to jde. S pastelkami kreslíme pořád. S vodovkami a temperami míň, máma nám to samotným nedá. Ale od února se prý něco chystá. Máma s námi chce na výtvarný kurz do Milevska.
Inspirace od Zuzy
A proč to mámu napadlo?
Kurzyuzuzy.cz zní moc pěkně, že jo. Jako kdyby to byly kurzy u kamarádky Zuzky. No ono to tak trochu u kamarádky je. Máma se se Zuzkou už nějakou dobu zná. Ale Zuzka a její kurzy jsou v Praze.
Mám za sebou třetí Vánoce. Druhé na vesnici. Líbí se mi tu. Potkávám tu hodně čertů a vodníků. Jednoho čerta máme za komínem a jednoho v komíně. Vodník žije v nádrži ve Slavňovicích a krmí tam kačenky a rozdává žížaly. A jak jsme si tu ten prosinec prožili?
Když jsem slyšel, že pojedeme na expedici DigiApalucha do pohoří Okceneb, začal jsem se ukrutně těšit na nástup pod smrkem. To pořád říká jeden tatínek v tom filmu o Matýskovi, jak nám jej máma s tátou pouštějí, když chtějí, abychom chvíli nezlobili. A taky že jo. My fakt nezlobíme. Teda jako já ne, a Lilka vlastně taky ne. S Lilkou to máme moc rádi. 82 minut dokážeme nezlobit.
Parta online tatínků
A tak se táta přidal k partě online tatínků, kteří se chystali na výlet s názvem DigiApalucha (#digiApalucha na Instagramu, sem tam nějaký ten Tweet). Asi aby nám ukázal, že to může být taková legrace i ve skutečnosti. Tak se uka, tati!
