Superhrdinové 🦸 skáčou na trampolíně 💚

Skončily prázdniny. Kdekdo by si mohl myslet, že mě skončilo dětství a že jsem narukoval do školky. Ale omyl. Já narukoval už před rokem. Šel jsem rovnou „do lepšího“, průzkum školek a jídla stačila udělat už ségra a tak spolu jezdíme už druhou sezónu do opařanské školky. Víte, jak jí a co dělají Superhrdinové? Skáčou na trampolíně a v klídku sní oběd i s pažitkou nebo libečkem.

Můj táta je Superhrdinou v kuchyni

Jídlo je u nás velké téma, které řídí hlavně táta. Můj táta je Superhrdina, mám to totiž napsané na tričku.

My Daddy is a Super Hero

A ten můj táta Super Adam mi říká, že čím víc budu jíst pažitky, libečku a oregána, tím větší Superhrdina vyroste i ze mě. No řekněte, kdo by nechtěl být hrdina, který je úplně nejvíc SUPER? Skáče a lítá?

Jak se baví Superhrdinové

Když jsem ten Superhrdina, co rád dělám ve volném čase? Pořád mám rád pilostřely a klacky. Asi se nezměnilo příliš od každodenních dobrodružství.

Ale přišel jsem na chuť poskakování a skákání. Asi je to i tím zeleným z polívky a vajíček. Často skáču radostí. Máma na mě může oči nechat, když se rozeběhnu tím svým veselým hopskáním. Někdy skočím vysoko, skoro jako pták. Nebo jako Superhrdina, co mu říkají Superman. Když se to povede a při dopadu si nesedřu holeň nebo koleno, je to paráda.

Rád skáču na zemi, postelích, do bláta a kaluží. Jde mi to líp než před pár lety.

Taky už jsem jednou skákal se ségrou přes gumu. Jo a taky nám táta pořídil trampolínu.

Táta staví trampolínu

Trampolína na skákání

Táta vybral trampolínu na skákání z obchodu Hawaj.cz.

Pokračujte ve čtení →

Výstava veteránů ve Stádleci

Ahoj od starých aut! Dneska k nám na náměstí do Stádlce přijeli veteráni. Starý auťáci a účastníci Chotovinských zatáček.

6. ročník jízdy veteránů

Když to na náměstí začalo, slyšeli jsme to přes les až k nám domů. A jak jsme se těšili. Na děti a vůbec lidi. No a taky ty auta, jasný. My už totiž veterány jednou se ségrou viděli. V Podbrdech.

Veteráni vozí historii na svých sedadlech

„Pojďme na námko, mami.“

Ty jo, museli byste vidět ty auťáky starý přes 50 let. Starší než je máma a táta. To musela být doma dinosaurů. Vrm vrm, auťáky starý, ale naleštěný a umytý víc než auto mámy a táty. No, hlavně mámy.

Pokračujte ve čtení →

Těžký život tříleťáka

Máma mě pustila ke slovu naposledy v lednu. To je ostuda!

Ani jsem nestihl oznámit, že chodím se ségrou do školky. Že jsem oslavil 3. narozeniny (Lilka pátý, pořád mě musí předbíhat). Že jsem byl ve školce na maškarním za myšáka. Že se umím pěkně naštvat a chci v takovou chvíli odejít do lesa. Sám. Třeba i umytej a bosej. Že už umím stříhat nůžkami. A že kreslím. Třeba slimáka s drápama.

Už začínám chápat, že život není zrovna peříčko. Tak se s tím musím učit nějak prát.

Pokračujte ve čtení →

V únoru to rozmalujem

Vypadá to, že máma má nějaký kladný vztah k malování. Malujem, co to jde. S pastelkami kreslíme pořád. S vodovkami a temperami míň, máma nám to samotným nedá. Ale od února se prý něco chystá. Máma s námi chce na výtvarný kurz do Milevska.

Inspirace od Zuzy

A proč to mámu napadlo?

Kurzyuzuzy.cz zní moc pěkně, že jo. Jako kdyby to byly kurzy u kamarádky Zuzky. No ono to tak trochu u kamarádky je. Máma se se Zuzkou už nějakou dobu zná. Ale Zuzka a její kurzy jsou v Praze.

Kdybychom tam v tom velkém městě byli, tak tam se ségrou určitě chodíme. Zuzka a další učitelé vedou i výtvarné kurzy pro děti od 2 let v Praze 1. Zuzka taky napsala na mámin blog Tuhý kořínek: proč je malování a kreslení důležité právě pro vaše dítě.

Pokračujte ve čtení →

Veselohra DigiApalucha 2018

Když jsem slyšel, že pojedeme na expedici DigiApalucha do pohoří Okceneb, začal jsem se ukrutně těšit na nástup pod smrkem. To pořád říká jeden tatínek v tom filmu o Matýskovi, jak nám jej máma s tátou pouštějí, když chtějí, abychom chvíli nezlobili. A taky že jo. My fakt nezlobíme. Teda jako já ne, a Lilka vlastně taky ne. S Lilkou to máme moc rádi. 82 minut dokážeme nezlobit.

Parta online tatínků

A tak se táta přidal k partě online tatínků, kteří se chystali na výlet s názvem DigiApalucha (#digiApalucha na Instagramu, sem tam nějaký ten Tweet). Asi aby nám ukázal, že to může být taková legrace i ve skutečnosti. Tak se uka, tati!

Pokračujte ve čtení →

Mraveniště v Písku

Ahoj všichni! Lilka zase nechodí do školky a je doma. No já jsem nejspíš zapomněl na to, že do nějaké školky chodila. Prostě mám zase ségrušu doma a rodiče jedou na plnej výkon. To je dobře, musí.

Mravenci v Písku

Máma nás nedávno vzala na překvápko. Prej „jedem do Písku do mraveniště“.

Co si pod tím představujete? No já písek a plno mravenců. Takovejch, co máme na zahradě. Ale Lily byla natěšená, tak asi chápala, že to velcí mravenci v písku nebudou. Ale 100% nevěděla taky.

Pokračujte ve čtení →

Dnes bylo Vincentovo a tak hurá do pohádkové kovárny… a proč?

Ahoj ahoj, už jsou mi 2 roky! Pořád to ještě není tak dlouho, co jsem se narodil. Život si užívám plnými doušky, opravdu. Prožil jsem se ségrou a rodiči první zimu ve Stádleci. A jsem rád, že je po ní. A co se od ledna do dnešního dne událo? Ségra už něco napsala a já to potvrzuju. Vše je, jak má. Až na tu pochytanou nemoc u opařanské paní doktorky, kam jsem šel na vstupní prohlídku. Vstoupil jsem a odnesl jsem nemoc pro celou rodinu. Táta mě taky ostříhal. Už si mě nepletou s holčičkou. I když mluvím jako holka. A dostal jsem auto brouka k narozeninám. Různě jsme taky malovali a barvili ulity (místo vajíček). Hodně hrabu, vzdoruju a hlavně mě zajímá důvod. Takže se pořád ptám: A proč?

Pokračujte ve čtení →