Mám za sebou třetí Vánoce. Druhé na vesnici. Líbí se mi tu. Potkávám tu hodně čertů a vodníků. Jednoho čerta máme za komínem a jednoho v komíně. Vodník žije v nádrži ve Slavňovicích a krmí tam kačenky a rozdává žížaly. A jak jsme si tu ten prosinec prožili?
Angina před Vánocemi
Jak se přiblíží zima, onemocníme. Já něčím, co souvisí anginou. Třeba jak jsem byl malej a řekli, že mám herpanginu. Dostával jsem se z toho tenkrát asi 2 měsíce.
Teď to nebylo tak hrozný. Aspoň proto, že jsem se cestou k doktorce nepokakal až za ušima. Ségra dostala zánět průdušek a pořád kašlala a nemohla spát. A tak jsme nemohli mezi děti do školky. Já už tam taky chodím, se příště pochlubím!
Zdraví z bedýnky a dřevěné krabice
Protože jsme onemocněli, táta začal hledat zdraví.
Uvnitř dřevěných a papírových krabic a bedýnek. Přivezli nám maso, zeleninu a ovoce ze Světa bedýnek. A tak teď nevím, jestli neudělám mámě ostudu. Zahrada tááákhle veliká a žádná úroda. Tak mami, nebuď smutná, je to první rok, další bude určitě lepší. A možná tu budou běhat i ovečky nebo koníci!
Táta si to maso moc pochvaloval.
Máma: no ale bez obalu to fakt není 🙂
Tahle krabicová bedýnka byla tátovi málo. Koupil velkou dřevěnou bednu, do které se chodíme ohřívat. Říká se jí sauna a vždycky tam ze mě tečou kapičky potu. Moc se mi tam nechce být, ale těším se na studenou vodu. Výskám radostí. Lilka huláká, jak na lesy.
Jednou, když už nám bylo maličko líp, řekla máma, že jdeme na rozsvícení stromečku. A proč? A co to jako bude? Na návsi bylo hodně lidí a zpívali písničky a pan starosta povídal. A pak rozsvítil stromeček a ten normálně svítil!
Já ty čerty střelím, střel!
V prosinci bylo skoro každý den něco nového. Školka, rozsvícení stromečku, první sníh. A taky, že prej k nám přijde Anděl, Mikuláš a Čert. Čertů já se nebojím. Udělám střel! A střelím je. Ale nakonec byli hodní, jen trochu brblali.
Já jsem dělal, že básničky neumím, odříkala to ségra. No co, je přeci starší. Držela mě Andělka a moc hezky si se mnou povídala.
Neptejte se, proč střel. Asi chci být voják, abych mohl chytat zloděje a vlky. Budu konat dobro.
Zmizel nám Canfourek
Aby nebylo jen veselo. Mám taky jednu smutnou zprávu. Jednoho dne k nám na okno nepřišel Canfourek. Mámin nejoblíbenější kocourek. Chodili jsme hodinu kolem domu i do lesa a volali: „Canfourku!“
Ale Canfourek nikde. A už se neukázal. Máma a ségra brečely. Já ne, já jsem velkej kluk. Možná dostal křídla a je z něj taky paní Andělková. A nebo malej Čertík.
Kamna, stůl a polštář
Doma má bejt pohoda a teplo, že jo. Tak táta jednoho dne přivezl velikááánský kamna. Chtěl zapojit starý kamna, ale nakonec si udělal radost a koupil takový pěkný modrý.
No a taky, jak jsme očekávali toho Ježíška, táta postavil velkej stůl z Jysku. Asi kdyby se chtěl Ježíšek s námi najíst.
A já a ségra jsme dostali náš první opravdickej polštář značky Materasso. Máma jako usoudila, že to bude kvalitka. Spinká se na něm moc hezky.
Výlov slavňovického rybníku
Aby těch strašidel a pohádkových bytostí nebylo málo, potkali jsme u rybníka vodníka. Zelenýho, kapalo mu z kabátu a rozdával barevný pentličky. A taky jsme viděli živou rybu, asi kapříka.
Tak už pojď, Ježíšku
Po tom, co jsem všechno prožil, jsem si fakt hodně zasloužil hodného, milého Ježíška. Napsal jsem mu společně s mámou, že chci bagr a puzzle. Pak jsem puzzle nechtěl, tak jsem je přeškrtnul. A pak jsem je zase chtěl. No a nakonec jsem je od Ježíška dostal.
Bylo to moc hezký a už se těším na příští Vánoce. Chovejte se zatím k sobě hezky a nevyhazujte odpadky po lesích.
👼
