Máma mě pustila ke slovu naposledy v lednu. To je ostuda! Ani jsem nestihl oznámit, že chodím se ségrou do školky. Že jsem oslavil 3. narozeniny (Lilka pátý, pořád mě musí předbíhat). Že jsem byl ve školce na maškarním za myšáka. Že se umím pěkně naštvat a chci v takovou chvíli odejít do lesa. Sám. Třeba i umytej a bosej. Že už umím stříhat nůžkami. A že kreslím. Třeba slimáka s drápama. Už začínám chápat, že život není zrovna peříčko….
Vypadá to, že máma má nějaký kladný vztah k malování. Malujem, co to jde. S pastelkami kreslíme pořád. S vodovkami a temperami míň, máma nám to samotným nedá. Ale od února se prý něco chystá. Máma s námi chce na výtvarný kurz do Milevska. Inspirace od Zuzy A proč to mámu napadlo? Kurzyuzuzy.cz zní moc pěkně, že jo. Jako kdyby to byly kurzy u kamarádky Zuzky. No ono to tak trochu u kamarádky je. Máma se se Zuzkou už nějakou…
Mám za sebou třetí Vánoce. Druhé na vesnici. Líbí se mi tu. Potkávám tu hodně čertů a vodníků. Jednoho čerta máme za komínem a jednoho v komíně. Vodník žije v nádrži ve Slavňovicích a krmí tam kačenky a rozdává žížaly. A jak jsme si tu ten prosinec prožili? Angina před Vánocemi Jak se přiblíží zima, onemocníme. Já něčím, co souvisí anginou. Třeba jak jsem byl malej a řekli, že mám herpanginu. Dostával jsem se z toho tenkrát asi 2 měsíce….
Když jsem slyšel, že pojedeme na expedici DigiApalucha do pohoří Okceneb, začal jsem se ukrutně těšit na nástup pod smrkem. To pořád říká jeden tatínek v tom filmu o Matýskovi, jak nám jej máma s tátou pouštějí, když chtějí, abychom chvíli nezlobili. A taky že jo. My fakt nezlobíme. Teda jako já ne, a Lilka vlastně taky ne. S Lilkou to máme moc rádi. 82 minut dokážeme nezlobit. A tak se táta přidal k partě online tatínků, kteří se chystali na výlet…
Až budu veliký, budu mít svaly, jako má táta. Proč? Protože s ním poctivě makám. Kdepak hraní, jen se podívejte, jak mi to jde s lopatou. A maminka dodává: „Snad Ti to s tou lopatou půjde jen ve volných chvílích.“ Nějaké hry pro děti z rukávu vytáhnu Jasně, i odpočívat je potřeba. Naším dětským hřištěm je nám velká zahrada, místy divočina. A taky park před domem, toho času spíše les. Zajímá Vás, co na zahradě děláme, kromě makání? Vymýšlíme možné…
Ahoj všichni! Lilka zase nechodí do školky a je doma. No já jsem nejspíš zapomněl na to, že do nějaké školky chodila. Prostě mám zase ségrušu doma a rodiče jedou na plnej výkon. To je dobře, musí. Mravenci v Písku Máma nás nedávno vzala na překvápko. Prej „jedem do Písku do mraveniště“. Co si pod tím představujete? No já písek a plno mravenců. Takovejch, co máme na zahradě. Ale Lily byla natěšená, tak asi chápala, že to velcí mravenci v písku…
Ahoj ahoj, už jsou mi 2 roky! Pořád to ještě není tak dlouho, co jsem se narodil. Život si užívám plnými doušky, opravdu. Prožil jsem se ségrou a rodiči první zimu ve Stádleci. A jsem rád, že je po ní. A co se od ledna do dnešního dne událo? Ségra už něco napsala a já to potvrzuju. Vše je, jak má. Až na tu pochytanou nemoc u opařanské paní doktorky, kam jsem šel na vstupní prohlídku. Vstoupil jsem a odnesl…
Venku to vypadá, že konečně přijdou Vánoce. Já, jako zkušený, téměř dvouletý mazák vím, že jen tak nepřijdou. Protože tu byly, trochu se ohřály a zase zmizely. Rozplynuly se. V lese, v blátě, ve vzduchu. Jejich vůně zmizela jako stromek z pokoje v našem novém domově. Kam se poděly pytlíky? Ale než přišly a zas odešly, dostávali jsme se ségrou každý den nějaký překvápko v papírkovým pytlíku s obrázkem! To bylo moc fajn. Při stěhování se jich pár ztratilo. Celkem…
Čichali jste někdy k pastelkám? Tak víte, že fakt voní! Nebo že by to byla tatínkova bábovka v troubě? Já a má skvělá sestra Lily Anička opět na scéně. V novém, 100 let starém.
Máma mi objednala gumáky JoJo Maman Bébé. Nejsou nové, ale vypadají tak. Jsou červené, ale žádný holce je nedám! Jsou moje. Poprvé jsem si je vzal na výlet do knihovny. Cestou se mi staly 2 nehody. Na jednu se podívejte. Druhou vám neukážu ani neprozradím. Skáče se v nich ale parádně, podívejte. 🙂