Kam na dovolenou s dětmi a motorkami? Trpanj!

Taky jsem snědl dospělácké špagety z velkého talíře

Můžu to máme říkat horem spodem: „Maminko, napiš o tom, jak jsme byli na dovolené!“ a „Maminko, napiš jak rychle jezdím na motorce!“, ale nic se tak nějak neděje. No tak holt musím sám! Ba ne, maminka mi jde pomoci, hurá!

No jo, jenže mami, vždyť ty úplně mystifikuješ čtenáře! Podle toho nadpisu to vypadá, že jste nás vezli na dovolenou na velikejch motorkách a to tak není!

Zdroj:http://www.motorkari.cz/clanky/clanky-predstavujeme/na-motorce-od-dupacek-aneb-co-s-ditetem-18077.html

„Nevadí,“ řekla maminka a shrnula moje úspěchy a zážitky za poslední dobu do jednoho článku. 🙂

Co má umět 18 měsíční dítě?

Nevím jak ostatní batolata, já pilně piluju mluvení a chození, pořád se zlepšuju. Večer před usnutím si povídám básničky a písničky a trochu tím budím ségru a nechávám si tátu a mámu ještě chvilku u sebe, než zasednou k počítačům kvůli práci a rekonstrukci domečku. Říkám si třeba:

  1. Dej kobyvam ovsa…
  2. Doplovody doplovody… vajíčko dám!
  3. Udělala bác..
  4. Belany belany DUC!
  5. Myšičky myšičky
  6. Bác bac bumbac haťapaťa

Takže mám fakt slušnou zásobu (slov, básní i písní, heč). No a když už jsem si začal s chozením bejt jistej v kramflecích, bylo nutné přesedlat na motorku a začít s Lily Aničkou závodit a uhánět po berounských sídlištích. Ale úplně nejprvnějc jsem na motorku sedl na letošní dovolené v Chorvatsku na poloostrově Pelješac. Tam to bylo fakt boží, díky rodičové!

Berounské ulice jsou moje!

Přežil jsem Chorvatsko a hodně se naučil!

Naše dlouhé putování vypadalo nějak takhle. Fíha, ani se mi nechce věřit, že jsme to ujeli bez velkých dětských nářků.

Co jsem zažil jako batole na dovolené v Chorvatsku?

  1. V Rakousku jsem jezdil na zelené krávě.
  2. Zápasil se ségrou na terase. Z fleku bych mohl být zápasník Sumó.
  3. Pil jsem pivo a jedl pizzu.
  4. Taky jsem snědl dospělácké špagety z velkého talíře.
  5. Užíval jsem si moře i větru na kamenných plážích.
  6. Nosil kameny tam a sem, sem a tam. Taky je házel mámě na nohu.
  7. Jezdil jsem na motorce jako drak!
  8. Spadl jsem s kamenem na kameny.
  9. Hrál jsem si na námořníka.
  10. A plul jsem na velikánském trajektu z Trpanje do Ploče a oblboval chorvatské holky.

V Rakousku jsem jezdil na zelené krávě
V Rakousku jsem jezdil na zelené krávě

Z fleku bych mohl být zápasník Sumó
Z fleku bych mohl být zápasník Sumó

Pil jsem pivo a jedl pizzu
Pil jsem pivo a jedl pizzu

Taky jsem snědl dospělácké špagety z velkého talíře
Taky jsem snědl dospělácké špagety z velkého talíře

Užíval jsem si moře i větru na kamenných plážích
Užíval jsem si moře i větru na kamenných plážích

Nosil kameny tam a sem, sem a tam. Taky je házel mámě na nohu
Nosil kameny tam a sem, sem a tam. Taky je házel mámě na nohu

Jezdil jsem na motorce jako drak
Jezdil jsem na motorce jako drak

Spadl jsem s kamenem na kameny
Spadl jsem s kamenem na kameny

Hrál jsem si na námořníka
Hrál jsem si na námořníka

A plul jsem na velikánském trajektu z Trpanje do Ploče a oblboval chorvatské holky
A plul jsem na velikánském trajektu z Trpanje do Ploče a oblboval chorvatské holky

Kdy začíná batole mluvit a chodit?

Jsem druhým batoletem u naší mámy a táty. A přestože se zdá, že nemáme s Lilkou společného víc, než tu mámu a tátu, shodli jsme se na době, kdy začínáme chodit. Dost často jsem slyšel: „Lilka už pelášila, tak do toho Vincku.“

Chodit jsme začali v šestnáctém měsíci

Ale pak jsem zapátral a zjistil, že Andule bylo 16 měsíců, když začala chodit. Po bitvě je každej generál, pomyslel jsem si. Mě je teď taky 16 měsíců. Takže u Vránů mají jasno. Batolata začínají chodit v 16 měsících! Prdlačku, že prý ve 12 měsících. Na tom obrázku to mají celé špatně. Táta mě dnes natočil. Máma tam má zadek, tak třeba to zvedne sledovanost:

Chůzi předcházelo několikaměsíční studium a práce. Tancoval jsem se ségrou, dělal komíny, zkoušel si vyhrnout jednu nohavici, jestli to pomůže. Pomohlo!

A od kdy batolata mluví?

Kde se rozcházíme, je mluvení. Protože já mluvím jako ďas. Objevil jsem slovník ségry na konci roku 2015. To ji bylo cirka 20 měsíců a troufám si tvrdit, že ji máma s tátou moc nerozuměli. Ono tatm a papm není žádné umění (tak si na mě nevyskakuj, ješo ;)).

Je mi 16 měsíců (dnes přesněji 1 rok, 4 měsíce a 17 dnů) a poslechněte si, co umím:

Zvířata

  • holub/holuby (mám je moc rád)
  • kokot (krtek)
  • slon
  • zebra
  • konik/koniky/na konika
  • kotitka (kočička)
  • Mimi!
  • kokodák

Dopravní prostředky

  • auto/auta
  • kolo/kola
  • nákaďák (náklaďák)
  • letalo (letadlo)
  • motojka (motorka)
  • autobus

Slovesa

  • chodit/schody
  • keslit (kreslit)
  • papat/pít/pití
  • umýt
  • zavžít/otevžít
  • bác
  • spadlo/padá

Rodina

  • máma/táta
  • ješa (ségra)
  • Veselá (naše paní sousedka)
  • baba
  • Pepa (děda i prasátko)
  • jouda (tak mi řekl jednou táta)

Jídlo a pití

  • hleba (chleba)
  • voda
  • banán/banány
  • pomeranč

Radosti a materiální věci

Pohyby

  • hop (když hází paní sousedce Veselé hračky na zahradu)
  • duc
  • dolu
  • vysoko

S takovou slovní zásobou se ve světě neztratím. Tož pěkné léto všem!

Výlet na lesní dětské hřiště Křivoklát

Ségra se svěřila, že miluje igráčky. Já taky, ale nechci se s ní dohadovat. Mám ji rád, když mi něco ukazuje a ne bere. Tak ji to taky brát nebudu. A povím vám o výletě, na který nás vzala máma. To by ségra neuměla, část výletu prospala. Já ale ne, držel jsem se 🙂

Znáte lesní dětské hřiště v obci Křivoklát? Já už jo

Máma nás vzala na lesní dětské hřiště u hradu Křivoklát. Křivoklát a okolí jsou moc pěkný, to jsem koukal. Ocenil jsem to už cestou na výlet. 5 minut před cílem jsem usnul, znaven tou krásou. Ale to neva, když se probudím, s úsměvem navážu tam, kde jsem skončil.

Tak k jádru beagla. Do obce Křivoklát jsme vyrazili zčistajasna. Ať prý táta v klidu pracuje. Ale že jako máma doma nebude, takže tradá na výlet. Že prý tam je hrad. A hřiště. A krásná procházka lesem. Tak jo, jedem!

Musel jsem hned usoudit, že to bylo boží. V lese bylo velké dětské hřiště bez lidí. Se spoustou “houpy”. Kamínků, sluníčko a k tomu ségra. Ráj. A tak jsme započali náš výlet směr hrad Křivoklát. Na klidném místě se spoustou dětských prolézaček mezi vysokými stromy a se zpěvem lesních ptáků.

Prý je to nějaká naučná stezka. Nevím, co je naučná a nevím co je stezka. Dostali jsme se ke druhému hřišti. Tam byly 2 dlouhé klouzačky, které jsme s Lilkou testovali.

To všechno bylo super. Pak si máma ale trochu zariskovala a začala sjíždět s kočárem (v něm jsem byl já) po strmé stezce, která se zužovala. Sice mířila k hradu, ale já v kočáře poskakoval jak zmatená luční kobylka. Ségra chtěla ruku, ale máma to moc nezvládala, tak ségra sjížděla cestu spíš po zadku a nadšená nebyla.

„Lily, musíme se vrátit, tohle s Vincentem nesjedu,“ řekla máma ségře a mě i jí se ulevilo. Ještě nás čekal výstup nahoru a návrat po stejné cestě. Ale to už jsem cítil bezpečí, klid a něco k jídlu.

Už mám hlad!

Než jsme vyšli z lesa, zastavili jsme se ještě na prvním hřišti. Tam, kde naše mise začala. Máma nás všechny vyčůrala. Já už byl fakt otrávenej a máma taky vypadala nezdravě.

Vzali jsme to směr obec Křivoklát. V první hospodě nám nedali najíst a tak nás máma zase poskládala na kočár a jeli jsme do další. Skoro až ke hradu Křivoklát, ale z druhý strany. Pěkně z kopce. Hřálo ji nejen sluníčko, ale taky pocit, jak nás potlačí směrem vzhůru k autu.

Necelý 3 km a taková fuška?

Máma si to doma změřila, extra dálka to prý nebyla, necelé 3 km. Jenž si připočtěte 30° C ve stínu a naložený náklad téměř 30 kg. Strmý kopec dolů. Divný oběd v bufetu U Parkoviště, příjezd ke hradu, protože ségra si žádala vidět Křivoklát. Vzápětí usnula s chlebem v ruce. A máma nás pak tlačila, v tom vedru, do toho kopce, zpět k autu. Nechtěl bych být v její kůži.

Takže jo, cesta lesem je moc pěkná. A děti si užijou, všechny. Jen proboha neberte kočár 🙂


Proč mimina v noci nespí a často brečí?

Zdravím vás po delší době. Jak se máte? Snad taky tak dobře, jako já. Rostu do výšky, opírám se o gauč jako v bufetu, neustále se ptám: “to to je”, parádní život! Mám taky skvělé rodiče a ségru Lily Anču, která už bude mít 3 roky a začíná přemýšlet jako malý člověk. Hurá, bál jsem se, že ten její telecí věk nepřežiju. Jasně, není ještě všem dnům konec, ale…

Počkat, vy čekáte, že vám odpovím na to, proč se miminka v noci často budí a nechtějí spát? Ehm, máma také čekala, že za ní přijdu s knížkou “dětský spánek v otázkách a odpovědích” od Vincenta Vrány, ale nedočkala se.

Hluboký spánek v kočárku. Ségra na mě hmatá

Od listopadu se budím co půl hodiny

Listopad 2016 byl pro naši rodinu zlomový. Moje máma měla narozeniny. Týden předtím to začalo. Bylo mi asi 8 měsíců. Začal jsem po nocích hrozně vřískat. Do té doby klid, máma si spokojeně vrněla (volný překlad: po nocích v klidu pracovala), jakého má spavce. Chyba lávky. Na konci října jsem si prostě řek, že dost bylo klidu, a začal jsem brečet a volat maminku co půl hodiny. Vyklubala se z toho herpangina. Jenže poté, co jsem nemoc pokořil, jsem se do klidného rytmu nevrátil.

Vyspávám si ráno

Takže jsem po nocích brečel, sténal, vykřikoval, až mámě tuhla krev v žilách. Ráno jsem si to pěkně dospal. Třeba někdy i do 10 dopoledne. V tu dobu skončila má éra dopoledních spánků. Když jsem se probudil v 10 hodin, už mě dopoledne spát nenechali. Kdy jako, že jo.

Hlídá táta, usínám kdekoliv

Máma s tátou si pronajali kancelář. Cítili, že domácí kancelář Ladyvirtual.cz se jim rozpadá pod rukama. Nemocný jsme byli oba, já i ségra. Místo práce se oba rodiče věnovali smrkání, měření teplot, uspávání a utěšování. Máma posledních pár měsíců vypadala jak tělo bez duše, díky mě moc nespala. Táta radil: “do postýlky s ním!” máma však tohle odmítala.

Takže se rozhodli, že jeden (jako táta nebo máma) půjde ráno z domu (dočasně, pak se zase vrátí). Vezme si baťůžek, svačinu a počítač a bude se naplno věnovat klientům. Všechna tíha našich nemocí se vždy snese jen na jednoho. Hurá, našli pracovní systém!

Když mě hlídá táta, je prča. Hrajeme si, vaří a já se koukám jak, koupe mě. A taky mě dokáže uspat, ani neví jak. V noci holt nespím, ale přes den jsem ve své nejlepší době dokázal upadnout do spánku kdekoli, jakkoliv. Třeba před obědem, když jsem čekal, až táta donese jídlo na stůl. Normálně jsem si hodil dvacet v dětské jídelní židličce.

Čekám na jídlo

Už mi ho nesou

Nebo jsem usnul u hraček. Táta vařil, já si hrál sám. Pak se na mě táta šel podívat a já u těch hraček jako spal!

Držím si myš a spím

Na plastovém víku uprostřed hry

Zkoušíme homeopatika

V březnu na mě máma začala testovat homeopatika. Vzala mě za týpkem, co má rád alternativu, že prej pak budu spát jako nemluvně (haha). A tak mi začala kapat bachovky a taky nějaký homeo mixy a homeo sola. Zkrátka jsem byl ve společnosti kytiček jako třapatka úzkolistá, koniklec luční a povíjnice počistivá jako doma. A víte, co se stalo? Po týdnu jsem onemocněl. Pán od těch kytiček říkal, že tak to je dobře, tak to má být. No nevím a nevěděla ani máma s tátou.

Marodíme se ségrou. Náš společný koníček. Táta je indiánská babička.

Usnul jsem tátovi na zádech

Jenže pak se stal zázrak. Já jsem se po 10 dnech uzdravil a začal jsme spát, fakt!

Pomohla homeopatika? Máma furt neví. Přestala to testovat na dětech i zvířátkách. Nepištěla rozkoší, jaké účinky to má, ale prý to netestovala dostatečně dlouho, říkal ten alternativní pán.

Tak proč jsem teda nespal?

Už spím dobře. Víc, jak týden. Sice se ještě v noci sem tam probudím, ale řvu tak nějak běžně. Není mě slyšet z Berouna až do Prahy.

To víte, že na mámě nechalo těch 5 měsíců šrámy a byla by nerada, že to píšu. Bojí se, ať se to nezakřikne. Vrtá ji hlavou, proč to vlastně všechno? Kdo nebo co za to může? A kdo nebo co pomohlo?

Co mohlo být příčinou?

  • Rostou zuby – Předevčírem mi nahmatala 2 nové zuby. Že by se mi tolik měsíců draly ven a já trpěl jak zvíře kvůli nim?
  • Hlavu při rýmě nemám výš – Spíme spolu na posteli. Když mám rýmu, nemůžu mít hlavu výš. Nebo na to máma s tátou ještě nepřišli. Blbě se mi dejchá, ležím na boku a zakláním se. Spí se mi nepohodlně. Možná proto jsem se budil?
  • Nedostatek kyslíku – V ložnici máme střešní okno a ne vždy může být otevřené, vlastně přes zimu, když prší a v podobných situacích, vůbec. Nemohl jsem snad v noci dobře dejchat?

A co mi pomohlo? Láska, čas a mámino noční uklidňování v podobě nonstop kojení – prostě jsem se z toho musel vylízat a máma s tátou museli být trpěliví. Ke konci poslední nemoci jsme na radu Slámy v botách zkoušeli zapojit éterické oleje od Karla Hadka. Jsou fajn, ségra po nich přestávala kašlat jako horník.

Milý rodičové

Nezapomeňte, je to JEN období. I když někdy to musí bejt síla, to jako chápu. Hlavně nás mějte rádi! <3 Pohlaďte nás, potřebujeme to, fakt.

Můj dobrodružný věk kojence

Tak jsem se dozvěděl, že jsem dle rozdělení věku ve věku kojence. Už jsem prošel fázemi:

  • byl jsem prvních 8 týdnů zárodkem,
  • pak jsem se stal plodem, od 9. týdne do narození,
  • novorozencem jsem byl od narození do 28. dne života,
  • a teď jsem tam, čemu se říká věk kojence. Trvá to dlouho. Od 29. dne do dne prvních narozenin. Takže skoro 11 měsíců.

Vývoj dítěte v prvním roce života

Ač je mi o chlup víc, než 10. měsíců, dle přihlouplých tabulek jsem někde mezi 7. – 8.  Ještě totiž nesedím. Jako pokouším se. Začal jsem včera lézt po čtyřech. Ale hned jsem rychlý jako Šmoula v poklusu.

Lezu, koušu, všechno sním!

Zkoumám hračky, které máme ve vláčku. Taky koukám, co má ségra na stolečku. Stěžuju si, když mi něco bere. Lilinka si zase pořád stěžuje, že ji něco beru. S tou ženskou budou ještě zajímavé příběhy.

Říkám “hata”, “haťa”, taky “tata”, “ata” a “ta”. Když nesouhlasím, pištím takové: “ne ne ne ne”. Rád koukám na psa. Taky už jsem kousl psa. Vlastně všechno koušu a ochutnávám. Rád jím knížky a papír, na kterém má ségra obrázky. Zamiloval jsem se do křupek. Sním všechno, co se mi objeví před nosem. Polévky, placky, banány, domácí chleba. V noci se budím co hodinu a sleduju, jestli je máma se mnou. Často není, tak musím volat a pak mi z toho volání vyhládne. Ještě, že je máma pořád chodící mléčný bar.

Byl jsem nemocný téměř 3 měsíce a prožil si herpanginu a přebalování na záchodě. Uff! Ale teď to vypadá že jsem zdravej a směle se plazím vstříc věku batolecímu. Necelé 2 měsíce a jsem tam!

Než se stanu batoletem (a doženu ségru), podívejte se, co jsem všechno jako kojenec zvládl.

Herpangina aneb ach to české zdravotnictví

Už skoro 2 měsíce blbě spím. Tu mě píchne, tu mě škrábe, tu je mi smutno. Volám mámu, ať je v posteli se mnou. Mám takové noční smutné období. Nechci být s rýmičkou a kašlíkem sám. Nově mám i horečku a to je prevít! Máma to tuhle neděli nemohla vydržet a zabalila mi pár plínek, nezapomněla na náhradní svršky a vyrazili jsme na místo činu, do hořovické nemocnice. Tam, kde jsem se narodil.

Až za ušima…

Jsem hotovej, tak si o mě nemyslete nic špatného. Ale prostě jsem se cestou do nemocnice stihl pokakat. Jak se říká, „měl jsem to až za ušima“. A pak jsem si v tom pěkně schrupnul, to nemocnej člověk musí. Ať je pokakanej nebo není. No, máma se zrovna netvářila, když mě před nemocnicí vyndavala z autosedačky do nosítka Manduca. Musím uznat, že to překvapilo i mě samotného…

Kde přebalit? Musíte na záchodě

Řekla nám sestřička na dětské pohotovosti.

„Fajn a máte tam přebalovací pult?“ zeptala se máma. Sestřička zavrtěla hlavou. Skvělé, pomyslel jsem si, stejně jako rozčilená máma.

„Takže mám dítě s horečkou přebalit na zemi na záchodech,“ ujistila se ještě a šla skoro do mdlob. Já už taky, z té horečky. Sestřička ne. Byla milá a silná. Zřejmě neměla na zadku a na zádech to, co já.

Máma to dala!

Zvládla mě přebalit. Já ji to moc neulehčoval, ale snad ani nekomplikoval. Kdo by neřval, když se musí celý umýt v umyvadle na záchodě pro invalidy. Věděl jsem, že je máma šťastná, že mi tentokrát nezapomněla vzít body, punčocháče a tepláky. Jak se ji často stává. Víte, ono holt u tý nemoci je to všechno nějak divně popletený a zamotaný, že mít s sebou náhradní prádlo je dost nutný.

Máma mě utřela do deky, kterou naštěstí měla. Jinak by mě asi omotala toaleťákem nebo nevím, jak se to řeší. Oblékla mě, tričko vyhodila. Pár svršků hodila do batohu a ten pro jistotu zamkla, aby se ten „zlý Džin“ nedostal ven.

Homeopatika místo klasiky?

Pak jsem viděl dvě hezký ženský. Paní doktorku a sestřičku. Mé nemoci daly jméno herpangina, ale léčebný postup nezměněn. To mámu ubezpečilo v tom, že „léčit“ umí podobně, jako páni  v bílých pláštích a opět zauvažovala, jestli už není na čase tu klasickou léčbu vyměnit za homeopatika. Já ji v tom fandím. Sirupy nurofen a paralen vyzvracím, čípky v zadku nejsou nic příjemného…

Prosím pěkně, buďte baby-friendly

Halo, české zdravotnictví! A nejen VY! Ale také restaurace, obchodní domy, kavárny. Taky úřady, školy, pekárny a drogerie. Buďte přátelské k rodičům a malým dětem. Můžou vás navštívit s fakt hodně pokakaným zadkem a řešit to na zemi je… fakt na h** „na to hnědé, co jsem vykakal.“

Nemocnice Hořovice má na chodbě Chartu práv dětí v nemocnici. Nejsem si jistý, zda se bod 9 slučuje s tím, co jsem prožil: Děti musejí být v prostředí, které je zařízeno a vybaveno tak, aby odpovídalo jejich vývojovým potřebám a požadavkům, a aby zároveň vyhovovalo uznaným bezpečnostním pravidlům a zásadám péče o děti.

Tak příště snad veseleji! <3

Co je herpangina

Charakteristika nemoci

Herpangína (enterovirová vezikulární faryngitida) je zánět mandlí a sliznice dutiny ústní vyvolaný enteroviry, přesněji viry Coxsackie typu A (původce také exantémových onemocnění, letních chřipek, kataru horních cest dýchacích, zánětu spojivek atp.).

Onemocnění se vyskytuje především u dětí, nejčastěji mezi 3 až 10 lety věku, obvykle v letních měsících. Projevuje se náhle vzniklou horečkou, bolestí v krku, obtížným polykáním, bolestí hlavy a zvracením.

Klinický průběh

V hrdle lze pozorovat zarudlé sliznice, oteklé mandle. Na mandlích, patrových obloucích, uvule (čípku) a měkkém patře se tvoří cca 1–2mm papulky (pupínky) nebo puchýřky obklopené červeným lemem. Po 2–3 dnech se mění ve vřídky (afty) veliké cca 5 mm. Na krku jsou hmatné zvětšené lymfatické uzliny.

Zdrojem infekce je nemocný jedinec. Přenáší se nejčastěji orofekálně (špinavýma rukama, kontaminovanou vodou, potravou, předměty) případně kapénkovou cestou. Inkubační doba je 1–10 dní.

Diagnostika

Diagnóza je obvykle stanovena na základě klinických příznaků.

V diferenciální diagnóze připadá v úvahu aftózní stomatitida. Onemocnění je způsobené virem herpes simplex 1,2. Vyskytuje se u menších dětí, nejčastěji batolat. Aftičky se kromě sliznic úst vyskytují na dásních, rtech a kolem rtů.

Terapie

Onemocnění se léčí pouze symptomaticky, tedy léky, které tiší jednotlivé příznaky. Podávají se léky na snížení horečky (střídavě paracetamol a brufen). Sliznici úst a hrdla ošetřujeme lokálně výplachy odvaru z šalvěje, heřmánku, desinfekčními roztoky, je možno použít i pastilky či spreje proti bolesti. V těžších případech používáme roztoky s trimecainem, případně kortikosteroidy.

Antibiotika se běžně nepodávají. Indikována jsou pouze v případě komplikace v podobě nasedlé bakteriální infekce.

U dětí je nutné sledovat dostatečný příjem tekutin, stravu podáváme kašovitou. Vhodné jsou vitamíny.

Herpangína trvá obvykle 3–6 dní, výjimečně až 10 dní.

Zdroj: https://www.mojemedicina.cz/pro-pacienty/vysetreni/nez-pujdete-k-lekari/diagnostikovane-nemoci/herpangina/

Mám látkového slona od Babeka

Máma je moc hodná, fakt.

Koupila mě i ségře balíček pro miminko na Babeko.cz. Miminko jsem u nás doma já, ale ségra by byla smutná. Proto já jsem dostal pískacího slona, Lilka kočičku na mazlení a o ostatní se časem poperem. Na to se už těším moc, protože si myslím, že kluci s holkama se pošťuchovat můžou.

Zvířátka vyrábí ručně paní Pavla a napsala nám k nim: “Zvířátka jsou nezávadné, šité ze 100% bavlny, vše co je používáno, je přímo pro děti a s láskou.”

vincentovo-hracky-pro-miminko-2
Látkové hračky a Vincentova strana polštáře

Slona koušu do chobotu, Lily Andulka kočičku do ucha. Tak až zvířátka pořádně ožužláme a obarvíme mrkvovou čalamádou, hodí se kočka a slon do toho velkého rachtacího stroje, kam máma hází spoďáry.

Paní nám na polštáře napsala z jedné strany Vincent a z druhé Lily Anna. Jako že já a moje ségra.

vincentovo-hracky-pro-miminko-1
Látkové hračky a strana polštáře Lily Aničky

vincentovo-ja-muj-slon
Vincent a jeho pískací slon

vincentovo-se-slonem-je-legrace
Vinca se škádlí se slonem

vincentovo-detail-slona
Oko slona

 

O mé touze něco ochutnávat

Strašně moc mi chutná. Všechno bych nejradši ochutnal. Mrkev, bramborák, chleba, hlínu, magnetky, klacíky i trávu. Spásal bych vše jako koza. Jak by ne, když mám 8 zubů. A nemůžu, to je celé tak nefér.

Vyprosil jsem si aspoň první zeleninové příkrmy. Sice mi pořád teče mlíko po bradě, ale to už nějáký ten pátek.

vincentovo-prikrmy

Ochutnávat takovou trávu pod beskydskými kopečky, to je fakt něco.

Stejně jako ségra jsme byl s rodiči schovaný před světem na Retreatu. Viděl babičku a dědu, spal poctivě třikrát denně a plazil se na vyhřáté zemi před krbem.

vincentovo-s-babickou

Zamiloval jsem si koupání v lavoru.

vincentovo-koupani-v-lavoru