Venku to vypadá, že konečně přijdou Vánoce. Já, jako zkušený, téměř dvouletý mazák vím, že jen tak nepřijdou. Protože tu byly, trochu se ohřály a zase zmizely. Rozplynuly se. V lese, v blátě, ve vzduchu. Jejich vůně zmizela jako stromek z pokoje v našem novém domově.
Kam se poděly pytlíky?
Ale než přišly a zas odešly, dostávali jsme se ségrou každý den nějaký překvápko v papírkovým pytlíku s obrázkem! To bylo moc fajn. Při stěhování se jich pár ztratilo. Celkem asi 4! Takže jich většina zůstala, to jo. Někdy bylo jablíčko, někdy plastelína a někdy tričko. To já moc rád! Ale kde můžou být ty 4?
Více fotek na máminým instáči >>>
Na Vánoce v novém stoletém domě
Před Vánocemi jsme se stěhovali z Berouna do Stádlce. Tam někdy došlo ke ztrátě těch pytlíčků. Trochu podezírám mámu, že v tom má prsty ona. Ale to jí neříkejte. Třeba zůstaly v tom velikánském autě.
A pak to bylo konečně tady
Máma a táta se ty dny usmívali. Táta dokonce připomínal něžného mladíka z televizních pohádek. No jen se podívejte na fotku.
Tak jsme se ségrou taky zkusili zapůsobit. Vzali jsme si ke stromečku slamáky.
Ale Vánoce tu pořád nebyly, tak jsme šli do lesa za skřítky. Ségra pořád vyhlížela, odkud přijdou.
Přišly, ale až po skromné večeři. My nejedli nic a táta s mámou zbytky a víno. Ba ne, dělám si legraci. Po večeři se najednou otevřel strop a z něj vyskočily…
…Vánoce. A pak zazvonil zvonec a pod stromečkem byl dárků ranec. Ba ne, kecám. Ale lesního skřítka, knížku a vláčkodráhu jsem tam našel.
